Živě si vzpomínám na vysílání kteréhosi dílu kdysi velmi oblíbeného hudebního pořadu televizní stanice MTV „Headbanger´s Ball“, v němž jsem někdy v roce 1992 poprvé shlédnul klip ke skladbě „Dark Age“ polských VADER. V záplavě vší té západní produkce polská kapela? A ještě k tomu s tak úžasně postavenou deathmetalovou skladbou, které velmi slušně zpracovaný klip, problikávající temnými obrazy elektrárenských zařízení a jejich negativy, dodal velmi vysoký punc údernosti? Bylo to tehdá málem jako v nějakém troufalém snu.

Podobný úspěch však nikdy nepřichází sám o sobě, pročež je jasné, že ani v případě VADER, pojmenovaných podle slavné postavy Darth Vadera z Hvězdných válek, tomu nebylo jinak. Smlouvu s jedním z největších vydavatelských jmen té doby Earache Records jste si prostě si museli zasloužit, a to tím spíš, pokud jste pocházeli z některé ze zemí bývalého východního bloku. Několik tisíc prodaných kopií dema „Morbid Reich“, z něhož mimochodem pocházejí i některé skladby „The Ultimate Incantation“, k tomu nicméně bylo jednoznačným a pádným prostředkem.

Po zmíněné výstavní úvodní skladbě „Dark Age“ uvozené nervním intrem „Creation“, pokračoval debut olsztynských pochopitelně tak, jak byl načatý, totiž vydatně odsýpajícím death metalem postaveným na charakteristicky zabijáckém zvuku kytar, pekelně rychlých bicích Krzystofa „Docenta“ Raczkowského a hrubozrnném hrdelním projevu ústřední postavy skupiny a dnes také jediného zakládajícího člena Piotra „Petera“ Wiwczareka. Kam jste jen v jeho zákoutích dohlédli, tam se kroutila špína a sliz, kam jste v jeho temnotě našlápli, zakřupala vám pod nohama hromádka seschlých kostí nebo něčeho ještě daleko ošklivějšího. A byla to právě z toho vyplývající démonická příchuť nahrávky, podpořená stejně naladěnou lyrikou (jasně nepopírající inspiraci H. P. Lovecraftem a jinými hororovými tématy), která způsobila, že album mělo sílu živelné katastrofy. „Vicious Circle“, „The Crucified Ones“, „The Final Massacre“, „Reign Carrion“ či „Decapitated Saints“, bylo to stejně nekompromisní jako názvy jednotlivých skladeb, dávající na odiv stylovou čistotu smrtky v podání VADER. Není proto divu, že i po dvaceti letech od vydání tohoto nepochybně inspirujícího alba a po celé řadě následných kratších či delších zápisů do diskografie Poláků se prakticky na každém jejich koncertu můžete živě setkat nejméně s jednou z položek „The Ultimate Incantation“, a že je to stále nesmírně důstojný poslech.

Dobré zboží se zkrátka prodává samo, to je málo platné, a u debutu VADER to platí tím spíš, že jeho úspěchu byla kapela ochotna obětovat i již jednou natočený materiál (mimochodem, a to je velmi zajímavé, pod taktovkou slavného producenta Thomase Skogsberga ve snad ještě slavnějším studiu Sunlight), a když nebyla s výsledkem spokojena, prostě a jednoduše ho nahrála znovu jinde a s jiným producentem. Že udělala dobře, když se se svou již jednou vzpomínanou nekompromisností nepárala ani v tomto případě, pak už nejspíš není nutné ani nějak zvlášť připomínat.